Tak uz i ja jsem se rozhodl, ze se pridam mezi tu spoustu blogeru, kteri plni stranky internetu i disky serveru svymi myslenkami a i ja se podelim o sve moudro. Toto budiz tedy muj prvni prispevek.
A co muzete v budoucnu cekat? Budete si moct precist o mych nejhlubsich depresich, silenych krizich ale i o mych uspesich, radostech a pravdepodobne i nejakych laskach. (pokud se tedy objevi nejaka rozumna rostenka ... coz v Anglii vypada dost nemozne :-) Proste jednoduse zjistite, jak se prave mam ci nemam. Budu rad, pokud mi napisete i nejaky svuj comment.
Ne, ale nebojte se, pokusim se nebyt presprilis vazny a hlavne nemit moc depresi. :) Koneckoncu, kdo by chtel surfovat po internetu a cist o tom, jak se nekdo ma blbe, ze jo? ... maximalne nejaky skryty masochista. :)
Vcera jsem dorazil zpet do Cranfieldu. Cesta byla prijemna, letusky se na me usmivaly, i sandwich jsem dostal (CSA rocks!) a po poledni uz jsem vesele pracoval na te zpropadene eseji, co mam do pondeli odevzdat s nazvem "Environmental impacts of aviation" Co si budeme rikat, casu jsem na to mel dost, ale v Praze jsem se radeji venoval pivu& kaprikovi nez nesmrtelnosti brouka a globalnimu problemu letectvi.
V Praze je blaze a o techto Vanocich to platilo dvojnasob. Pokud se chcete podivat, jak jsem se mel, zabrouzdejte na moji fotogalerii.
No, myslim, ze pro dnesek jsem toho napsal dost a dost. Dalsi prispevek urcite bude brzy nasledovat! :)
Ciao Fanda
Žádné komentáře:
Okomentovat